Norské Lofoty jsme si při našich dvou předchozích letošních výletech opravdu užili. Je to obzvlášť ze vzduchu nádherný kus severské přírody.
My se však vydáme na cestu zpět domů. Při tom nás očekává přeletět ještě hezky kus Norska, Švédska, Dánska a Německa.
Jsme tentokrát výhradně mužské posádky. Tedy šest cestovatelů ve čtyřech vírnících Calidus Gyromotion.
Už při prvním mezipřistání cestou na jih při vzletu kámen poškodil Alešovu vrtuli. Podařilo se mu urazit dobře 4 centimetry konce jednoho listu. Tento chirurgicko mechanický zákrok mame ověřen již z našeho afrického cestování. A stejný nůž Leatherman, kterým zařízneme poškozeny, a zkrátíme ostatní dva listy vrtule. Aleš je schopen dalšího letu bez omezení. Fjordy jižního Norska jsou nádherné, stejně jako ledovce. Jostedalsbreen největší lefovec Evropy jsme sice obletěli cestou vodopádům Sewen sisters. Přistání na letišti Sandane ENSD a následná noc v chatkách s výhledem na celý fjord byl opravdu zážitek. Národní park Folgefonna se stejnojmenným (třetím největším evropským ) ledovcem jsme si už prolétli. A to opravdu nízkým průletem těsně nad ledem. Pohled z prosklené kabiny na ledovou plochu a horská zamrzlá jezírka i vodopády je úchvatný. Samozřejmě jsme nemohli minout útes Prekenstolen. Opět desítky turistů a pro nás stejné jsko pro ně nádherný pohled ze 600 m vysokého útesu. Nemohli jsme minout ani nejfrekventovanější parašutistické letiště Voss ENBM. Je tu blízko také prima benzinka. A tak tedy tankujeme na závěrečnou cestu Norskem do Švédska. Nutností je návštěva Edge performance na letisti Nottoden. Jejich tuningové středisko a vzorné uklizené dílny jsou nám příkladem. A potom už velmi zajímavá návštěva na letišti a ve městě Uddevalla ve Švédsku. Kamarád Magnus nám ukázal jeho amfibie na vírníku Mto sport 2017. Jedna s nafukovacími a druhá již s pevnými plováky. Dokonalá práce a už se těším až si jednu z jich přiletím vyzkoušet na vodě sám. Do města kde jsme ubytovaní, je to téměř 20 kilometru. Dva naše Calidusy Gyromotion již mají dobíjení baterky pojezdu za letu a tím pádem dojezd přes 40 kilometrů. Ale zbylé dva s téměř vybitými baterkami měli s touto vzdáleností problémy. Ty byly originálním způsobem vyřešeny tažením na laně. Nic úplně neobvyklého by to však nebylo. Pokud by Aleše netáhla 100 let stará Fordka. Navíc s motocyklem Indian Scout z roku 1928 na korbě. Taková kolona už nemůže ujít pozornosti. A tak se reportáž o naší spanilé jízdě dostala až do místních novin. My mame ovšem naplánované ještě dvě milé návštěvy. V Dánsku u Mikkela a Pétera. Také zástupci firmy Autogyro, stejně jako před tím Magnus ve Švédsku.
Cestou je nutno také navštívit Autogyro samotné v německém Hildesheimu. Tady si prohlédneme nově rozšířené výrobní prostory a já zároveň dojednám zadaní do výroby dalšího hezkého Cavalonu v plné výbavě určeného pro našeho studenta ve škole Flyway. No a potom už směr Vrchlabí a Přerov.
Večerní posezení a plánování dalších expedic. Kam to se nechejte překvapit. Ale bude to zase úplná paráda a pro mě další místo z mého bucket listu.
Takovéto cesty je jedna z možností, jak si užít vírníky, které mohou na cestu.
Kromě takovýchto expedic pořádáme již 10 let výlety pro větší skupiny Autogyro vírníků.
A jako třešničku na dort je možné zúčastnit se některých z našich zámořských expedic. Po obvyklých zájezdech na Kostariku se nyní nabízí možnost cestování dvěma vírníky Autogyro Mto sport s doprovodem. Toto zajišťuje vozidlo putující za expedicí z Floridy do Kalifornie v USA a potom do Mexika. Na jaře 2027 (začátek března) bude expedice pokračovat v cestě přes Belize, Honduras, Salvador, Nikaragui a dále do Kostariky.
Přidejte se k nám
Panáka na rozloučenou na letišti v Přerově LKPO
