Skotsko jsem chtěl vidět už dlouho. Navíc pohled ze vzduchu je fakt neopakovatelný. Obzvláště z výšek, ve kterých se pohybujeme ve vírnících.
Syn Michal se účastní ME v in-line hokeji v Irsku. Dobrý důvod zaletět se na turnaj podívat. To je dost, že jsi nás táto vyvezl. Tak by se dala tato cesta také nazvat. Beru do vírníku ženu Janu a druhým virnikem letí s námi dcera Zuzka sama.
No a vezmeme sebou par kamarádů.
V úterý ráno tedy vyráží pět vírníků s osmi cestovateli z Přerova na cestu do irského Waterfordu.
Počasí není úplně ideální, ale jsme ochotni trochu po cestě improvizovat. Navíc neobvykle máme stále protivítr. Nakonec až na sever Skotska.
První noc strávíme v Německu na hranicích s Francií. Vírníky zůstanou na letišti EDRJ Saarlouis. Už jsem tu dříve byl a odvážel odsud dva stroje vzduchem do Česka.
Nyní nás tu čeká mile přivítání a také přátelská pomoc.
Po večeři jdeme do hospody na pivo a Rado tam zapomíná bundu. Zjišťuje to až ráno, kdy hledá pas. Ten zůstal v kapse. Pro cestu mimo EU tedy docela výrazná komplikace. Naštěstí majitelka penzionu, kde nocujeme, zná hospodské a tak sice se zpožděním, ale všichni odlétáme do francouzského Calais LFAC.
Procedura opuštěni EU směrem do UK mi připomíná úřednickou válku. To mate: elektronické formuláře pro ETA, přihlášení a registraci v GAR UK, vyplnění GAR UK pro přílet, zavolat a objednat si celníky v Anglii, přihlásit se na stránky a vyplnit generální deklaraci ve Francii, domluvit celníky pro odlet ve Francii, vyplnit formulář pro přistávací poplatky, podat letový plán a domluvit odlet.
Hurá. Hotovo. Za dvě hodiny jsou tu celníci na kontrolu a konečně můžeme letět vstříc bílým Doverským útesům.
Kochám se pohledem, ale zároveň mi v hlavě běží film o přestupu hranic do Irska, odsud zpátky do Anglie a ještě jednou do Evropy…
Jak to při ranní procházce po pobřeží shrnuje Jaro:”Kdyby jsme přijeli na gumovém člunu tak nás budou vítat a ještě nám přiznají v Evropě sociální dávky. Takto jsme lumpi a vyvrhelové, kteří si za každou chybu v kolonce formuláře zaslouží pokutu a ponížení.”
To je ovšem jenom povzdech. Ještě jsem nezapomněl na desetihodinové čekání na celnici při návratu z Běloruska před patnácti lety.
Ale tedy konečně v Anglii. Naposledy jsem tady létal na motorovém padáku v roce 2003 na mistrovství světa v Long Marstonu nedaleko Birminghamu.
Ted si tedy prohlédneme velký kus tohoto ostrova ze vzduchu.
Typická místní architektura, spousta rodinných zámeckých sídel, hodně koňských jízdáren a samozřejmě golfová hřiště.
Vecer přistáváme na vrcholu v národním parku Shropshire Hils na hezkém plachtařském letišti Long Mind. Pod kopcem na farmě žije Gerry, ředitel Autogyro a dlouholetý kamarád a kolega. Čeká nás i se svou ženou Janie a vezou nás na výbornou večeři na hotýlek do nedaleké vesnice. Dýchl na nás starý tradiční Albion. Vracím se do historických románů a vychutnávám si pintu piva i atmosféru zdejšího tradičního country pubu.
Ráno nemohu dospat. Procházka po okolí. Tradiční anglická snídaně a už to mažeme na sever. Neuvěřitelně krásné pohledy na národní park Lake District a potom už mezi Edinburgem a Glashow směr Scottish Highlands tedy skotskou vysočinou až k jezeru Loch Ness. Je tu takových nádherných jezer spousta a krajina na mě dýchá pohodou kouřové příchutí whisky a poklidným vesnickým golfovým klubem.
A parádní místní skotskou whisky si po přistání a přejezdu z letiště EGEO na pláž stejnojmenného města Oban opravdu dáme.
Milé přivítání i nadšení z našich silničních vírníků od místních pilotů i celé obsluhy letiště si ještě večer před spaním pěkně vychutnávám. Jenom bych byl v hlasování pro, aby se do výběrového řízení pro leteckou informační službu, nemohl přihlásit skotský rodilý mluvčí s dialektem. Nejasně tuším, obzvláště při hovorové kadenci rychlého kulometu, co mi říkají. Žádost o opakování se mění obzvláště na klubových letištích ve škemrání o konverzaci v angličtině.
Ráno se ovšem budím a hodiny vymýšlím jak zjednodušit složitou proceduru přeletu ze Severního Irska patřícího anglickému království do Irska v evropské unii.
Nakonec se rozhoduji, že všechny ty formuláře, postupy, ale i výdaje a poplatky mezinárodních letišť nechci absolvovat.
Ale teď si ješte pojďme vychutnat krasy skotské přírody a po krátkém přeskoku letíme podél nádherných, zelených kolmých Irských pobřežních utesů. Jsou velmi podobné jako jižněji situované Moherské útesy.
V mapě mám tečku u Giants Causeway. Ale nejen tyto sopečné čedičové útvary zapsané na seznamu UNESCO, ale celé pobřeží je úchvatné.
Přistáváme na letisti Newtownards nedaleko Belfastu.
Tady necháme zaparkované čtyři vírníky a z půjčovny bereme dvě auta.
Já jsem se rozhodl překročit hranice po zemi. Původní plán přistát na letišti Kilkeel v Severním Irsku a na nedaleké letiště Colley v sousedním Irsku přejet a hranici přestoupit na trajektu Scenic Carlingford Ferry vzal brzy za své. Trajekt je letos uzavřen. Domlouvám si tedy jiné dvě letiště a chystám se na přejezd více než třicet kilometrů dlouhý zvlněnou hospodářskou krajinou irského venkova. V hezké vůni pozdního léta cítíme jak kravská stáda, tak Janou pojmenovanou výraznou vůni tužebníku a zimolezu.
A už nás na svém statku s letištěm Carrickmacross vítá úsměvný pilot a majitel David i se svou ženou a synem. Travnaté letiště přes vrchol docela strmého kopce, svažujícího se dost prudce směrem ke křovinaté překážce připomínající zahrádky Velké pardubické steeplechase, je na míru dělané pro jeho přemotorovaný Savannah.
Janě to pro jistotu neříkám. Naštěstí si náš 160 koňský Rotax po předrotování na skoro 350 otáček s tímto startem bez problémů poradí. Stejně jsem rád ve vzduchu a už upalujeme na jih. Za hodinu začíná zápas našeho výběru proti favorizovanému Slovensku. Mám vybráno několik malých letišť v okolí konání zápasu. Bohužel letiště Waterford je zrovna pro opravy zavřeno a při mém telefonním dotazu mi na věži potvrdili, že jej v tuto dobu mohou využívat pouze helikoptéry irské pobřežní záchranné služby.
Trochu jsem doufal na povolení přistání nedaleko místa konání. Ale pro výcvikové lety helikoptér jsem byl nucen přistát na letišti Ilas mimo CTR, odkud bych už nestačil přijet před začátkem zápasu. Bereme si s Janou tedy na sebe národní dresy a fandíme alespoň přímo na letišti u přímého přenosu.
Nevadí. Svou cestu vírníkem na stadion si nenecháme ujít.
Nejprve je však potřeba dohodnout s domácími nějaké místo přistání. Volím tedy louku mimo kontrolovaný prostor a po krátkém vyjednávání ( majitel mluví irsky, já se pokouším anglicky) se k mé spokojenosti dohodneme. On vyžene zítra krávy jinde a já mohu použít jeho čerstvě posekanou louku.
Mezitím se seznamujeme s dalšími piloty v okolí. Majitel jiného malého letiště, kde přistáváme, Michael si sám postavil před par lety jednomístný virnik a tažen bratrem za autem se naučil létat. Potom přidal motor Rotax 582 a další vírníkový nadšenec byl na světě.
Nezapomínejme ale fandit. Na minulém mistrovství, které se konalo v Itálii, naši kluci podlehli Itálii a pak si zahráli o třetí mosto se Slovenskem. Letos Itálii porazili, Slováci klepli favorizovanou Francii a ve finále jsme svorně oba tábory fandili Čechoslovákům.
Parádní zápas a oba brankáři perlili.
Nakonec vyhráli Češi a my jsme tedy měli u vírníku celou sestavu mistrů Evropy i s trenéry.
Hezká tečka za nádherným výletem.
A to nás ještě čeká cesta zpátky. Na tu se také těšíme
