Jihoafrické cestování vírníkem a na padáku I.

Pavel Březina

02/05/2021
11:42

Část první Kapské město a západní Kapsko

Celé to začalo tak. Sedím na Nový rok v Kostarice s německým kamarádem Lutzem a bavíme se o létání vírníky Autogyro. Lutz vlastní Autogyro Cavalon, vybaven laserovým skenerem RIEGL a se společníkem jsou první firma, která dělá v Německu 3D skenování povrchů (např. pro stavbu dálnic) z vírníku. Také vlastní otevřený stroj Autogyro MTO sport. Ale přes téměř tisícihodinový nálet ještě nikdy neokusil můj oblíbený Calidus. Tandemový zakrytý rychlík s nádherným výhledem. Tak jej zvu do Česka na zkoušku a zároveň mu navrhuji sehnat použitý stroj (dodnes se jich vyrobilo na 300) v Německu a nechat si jej u nás vylepšit.

Týden po našem návratu z kostarického cestování mi volá, že sehnal dobrý stroj, ale v Jihoafrické republice. No a zjišťuje, jak jej v kontejneru dopravit do Evropy.

Na letišti u Kapského města hangáruje také známý cestovatel a pilot Dennis Venter. Ten v roce 2016 přeletěl s kamarádem Brianem Blackstockem z německé fabriky Autogyro v Hildesheimu u Hanoveru do Kapského města. 12 zemí a přes 14000 kilometrů za necelý měsíc ve dvou vírnících Calidus.

No a to zase mě přivede k myšlence s oběma kamarády se setkat a nechat si povyprávět tento příběh. No a vírník společně s Lutzem a Matúšem koupit, procestovat Jihoafrickou republiku …. a na závěr s ním po předchozím naplánování přeletět zpátky domů.

K tomu se přidává už na naší základně vírníkové školy Flyway v Přerově cestovatel, dobrodruh a kameraman (mimochodem jej za posledních 11 let znáte jako autora a kameramana pořadu Na cestě) Jarda Jindra a promítne mi obrázky z Afrických zemí.

A já už vlastně žiju svoje NA CESTĚ PO AFRICE..

Vírníky i paramotory, parta 4- 5 kamarádů a měsíc cestování africkou divočinou.

Za tři týdny mám narozeniny. Co je tak oslavit prvním letem novým vírníkem nad Střelkovým mysem – nejjižnějším bodem Afriky?

No a už přistáváme letadlem v Kapském Městě. Je sobota večer v den mých narozenin. Hotel s bazénem a saunou v 19 patře s vyhlídkou na přístav a restaurace se Stolovou horou jako scenérie k večeři a přípitku.

Druhý den začínáme během po promenádě na pláži a už nás vyzvedává Dennis Venter a veze nás na své letiště východně od Kapského města. Fantastické odpolední povídání o jeho světových cestách a zážitky vírníkového cestovatele. Společní známí a budoucí společné plány…….

A potom už rychle spěcháme za Eugenem a Fofem.

Eugene je můj dlouholetý kamarád, náš dealer v JAR a můj brácha na jižní polokouli. Jeho předchozí projekt byl zachraňovat po celé Africe šimpanze a tak na rozlehlé rodinné farmě vybudoval největší šimpanzí rezervaci. Až někdy pojedete do Krugerova národního parku, odbočte cestou před Nelspruitem podle šipky Chimp Eden a určitě nebudete litovat. No a potom jsme se častěji navštěvovali při jeho projektu ochrany afrických zvířat v parcích před pytláky. Se skupinou pilotů učili rangery (tedy správce a hlídače parku) létat na speciálně upravených paramotorech Nirvana. No a jeden z těchto pilotů byl jeho nejbližší přítel Fof. Společně s těmito dvěma kamarády (a dalšími asi 15 piloty) jsem před pár lety absolvoval závod napříč třemi africkými státy Icarus Trophy. Na padáku 1000 mil na vlastní pěst africkou buší.

Matúše už znáte z mých předchozích cest s paramotory i vírníky. Letěli jsme spolu jako první piloti na paramotorech na Egyptskými pyramidami a i společné vírníkové cesty si dostatečně užíváme.

Následující ráno na letišti ve Stilbaai FACY jdeme hned vyzkoušet africkou vzdušninu na padácích a potom už přebíráme a drobně upravujeme vírník na dvoutýdenní cestování Jihoafrickou republikou. Ta má z jihu na sever 2000 kilometrů.

Prvním našim cílem a Jardovou fotkou před mýma očima je Střelkový mys. Nejjižnější bod Afriky, kde se stýkají Indický oceán s Atlantikem. Přistáváme na nedalekém letišti FAAF Andrew’s field a chceme se dostat s kanystry na 5 kilometrů vzdálenou benzinku. Kdybychom měli naše vlastní vírníky Gyromotion, s certifikací pro jízdu po cestě, tak jde o zápletku okresního formátu. Takto šlapeme oněch pět kiláků (stopnout se nám nikoho nepodaří) s kanystry v poledním pečáku po svých. Na benzince už nás ale bere místní rybář do svého pick upu a tak ještě kupujeme další kanystr a bereme o 25 litrů navíc. Nakonec to je velká výhoda. Matúš se vzadu s plným kanystrem trochu tísní, ale my můžeme cestou na vinařskou farmu navštívit nejen Ronnyho sexshop (dle Jardova itineráře nutno v Africe vidět) ale hlavně cestou k Prince Albert proletět soutěskou Die Hel (peklo) jedním z nejteplejších míst JAR. Vysoké barevné skály a úzké hluboké údolí v pohoří Swartberg. Táhne se z jihu na sever s je dlouhé alespoň 20 kilometrů.

Po čtyřhodinovém výletu tedy ještě hodinka s padáky okolními údolími. Po večeři okamžitě padám do postele.

Ráno se jde znovu létat.

Ležím v posteli, pomalu začíná svítat a najednou někdo nastartuje paramotor. To mě vystřelí ke stropu, natáhnu kraťasy a mažu ven na letiště. Eugene s Fofem právě startují. Mám z večera natankováno? Tak jsem do pěti minut ve vzduchu. Nádherný východ slunce nad pohořím Swartberg s pohledy na sever do rozlehlé suché náhorní plošiny, kde se jako sopky zvedají jednotlivé opuštěné vrcholky. Více než hodinu se kocháme ve vzduchu a prolétáme vedlejší údolí a soutěsky.

Kluci se potom vydávají na pětihodinový přejezd k největší jihoafrické přehradě Gariep Dam. My si dáváme hodinku oraz, pohodovou snídani a kávičku a pomalu vylétáme za nimi. Výhoda je cestovat vzduchem a přímo.

První hodinu přelétáme nad pustou náhorní plošinou. Jen občasná větrná pumpa na vodu, nebo osamocená farma u klikatící se stužky nyní vyschlé říčky osídlují tuto nehostinnou krajinu. Je nutno ulétnout přes 200 kilometrů, abychom dorazili k prvním horám.

Dotankovat plánujeme na zastávce u Aberdeenu, odkud se zvedá pohoří Camdeboo, které chceme trochu více prolétat.

Křížové plochy letiště FAAE mají každá alespoň kilometr prašné dráhy. Odtud na benzinku to máme necelé dva kilometry, tak šlapeme přes vyschlou buš zkratkou. Další hodinu a půl si užíváme nádherné výhledy na rozsáhlé pohoří a už je před námi přehrada jako hrom. Ale voda je bahnitá a hnědá. Kdo by čekal průzračné modré jezero, byl by zklamán. Dvě dráhy, každá přes kilometr hezkého asfaltu, to je letiště FAHV Gariep Dam. Přijde nás přivítat správce, který mluví pouze afrikánsky. Jinak je tu prázdno. V prosinci je sezóna a to tu je údajně šrumec. Teď jsme tu s našim vírníkem jediní hosté a máme tedy velký hangár celý pro sebe.

Jsme ubytováni v rotundových chatkách u maríny na břehu jezera. Až na několik starších párů na cestách a jednu nebo dvě rodiny je tu prázdno. Prosincový nával je dávno pryč. Na večeři jsme si zašli do restaurace u vjezdu a po výborném jídle vypili společně láhev červeného shiraz. Pro mě to byl po takto akčním dni uspávací drink. Ještě jsem se marně pokoušel v chatě najít zásuvku evropského typu (běžně doplňují tradiční obrovské koloniální tříkolíky) a už hajdy do hajan. Zítra bude dlouhý den.

Chcete si přečíst jaké to bylo v Dračích horách, nebo vidět jak vypadá Golden Gate a téměř 1000 metrů vysoký vodopád Tugela Falls.

Nebo zažít start vírníku na krátkém letišti v 5500 stopách?

Pokračování na mém FB profilu (Pavel Brezina) nebo Vírníky Autogyro

Celou reportáž naleznete postupně na stránce www.autogyro.cz