Limpopo a Gauteng
Celé dopoledne jsme létali na padacích a vírník zahálel. Odpoledne tedy letíme prozkoumat sever země a provincii Limpopo. Největším tahákem je pro nás kaňon řeky Blyde. Je to třetí největší kaňon na Zemi za kaňony Grand Canyon a Fish River Canyon. Na rozdíl od prvních dvou je „zeleným kaňonem“, kterému dominuje subtropická vegetace.
Ale vezmeme to napřed napříč Krugerovým parkem. Ten se dá legálně přeletět s letovým plánkem ve výšce minimálně 3500 stop. To ale nevadí, protože v jižní části jsou téměř 3000 stop vysoké hory, tak je na něj hezký pohled. A velká zvířata jsou vidět i při tomto přeletu. Na sever nejprve ubývají cesty, kam je možné se dostat autem. Ty se později mění jen na vyšlapané pěšiny od zvěře a později se mění i krajina. Z kopců na nekonečnou rovinatou buš, kde ale fakt nechcete přistát. Ale už jsme na západní straně parku a před námi se z roviny zvedá nádherné pohoří se skalními stěnami, na jejichž vrcholu se nachází dříve zlatokopecké městečko Graskop. Tady je jedno ze dvou letišť, kde můžeme nakonec doplnit 20 litrů, které si vezeme sebou. Prohlédneme stav dráhy a pokračujeme typickou horskou krajinou s prudkými zlomy a četnými vodopády směrem k řece Blyde. Kopce se zakulacují, až to vypadá spíše jako ve skotské vysočině. A už se před námi objevuje zelený kaňon řeky Blyde v plné parádě. Cestou nám svítí hezky sluníčko, jen tu nám stíní velký mrak. Stejně jsou vzdušné pohledy úchvatné. Nacházíme letiště Blyde Canyon (ZA0071). Je ale zarostlé a neudržované, a přestože je přímo na útesu nad hlavní částí řeky s přehradou Blyderivierpoor Dam, raději přistaneme na Graskop, a to až na cestě zpátky. No ale to už teda rychle. Trochu jsme se okolím zakochali, a pokud se chceme vrátit zpátky ještě dnes, bude plnění muset být rychlé jako při pit stop závodu formule 1.
Ok, máme dotankováno a teď to bude závod s časem. Musíme se vrátit přes Kruger park a už v jeho polovině se začíná stmívat. U nás lze trochu hřešit na občanský soumrak, kdy je ještě vidět. Tady se nám po západu vše brzy ponoří do tmy, ve které nechcete být ve vzduchu a trefovat se na neosvětlenou dráhu uprostřed zarostlé buše. Proto tlačím na pilu a ženu nebohý stroj na maximálce zpátky domů. Vše nakonec dopadne dobře a přistáváme „za pět minut dvanáct“, ale bezpečně a plní opravdu krásných pohledů.
Další den se kluci přesouvají zpátky na Nirvana Lodge a já se vydávám navštívit jihoafrického zástupce Autogyra na jeho základnu na letišti Kitty Hawk nedaleko Johanesburgu.
Když opustím padesátikilometrový kráter okolo Barbertonu, skalnatý a nádherně zelený, čeká mě let nad náhorní plošinou Vysoký Veld (afrikánsky Hoëveld) ležící ve výšce 1300 až 2000 metrů nad mořem. Tato je víceméně porostlá trávou a kromě uhelných dolů tu nic tak výjimečného není. Zajímavé je, že se jedná o černouhelné povrchové doly. Jak se hlásí při letu v jihoafrickém vzdušném prostoru? Kromě běžných hlášení na místní letiště s přidělenou frekvencí používají malá letiště frekvenci 124,8 MHz a na různých územích se pro informaci o provozu používá vždy oblastní frekvence. Pro nás trochu neobvyklé, kdy místo naší informační služby se zde informují piloti navzájem. Přešel jsem z frekvence Kruger special Rules 130,350 na Special Rules East 125,400 a nahlásil svou polohu a záměr. Na oplátku se mi ozval jeden Robinson 44 a několik Cessen a Piperů, informujících mě o své poloze a směru letu. Bohužel pro mě, neznalého místního zeměpisu, většina míst byla neznámá. Když jsem toto ostatním pilotům oznámil (má angličtina mě musela také prozradit), dostalo se mi bližšího upřesnění a bezpečně jsem se dostal na letiště Kitty Hawk (FAKT).
Mám vyzkoušeno, že při osobní návštěvě a přátelském rozhovoru vždy lze dohodnout nějakou oboustranně výhodnou spolupráci. Tak i tady. Věřím, že obchod a další nápady se v Africe podaří společně realizovat. Budu, jako vždy, aktivní a pozitivně laděný.
Po návratu na Chimp Eden už nás čekal jen poslední večer, kdy se na Eugenovo pozváni sešla místní letecká komunita. Spousta známých pilotů, společné zážitky a nechybělo samozřejmě výborné jídlo a pití.
Ráno umyjeme a připravíme vírník k uložení do hangáru a doufám, že naše další cesta přijde brzy. Cílem bude ostrov Bazaruto v sousedním Mozambiku.
Celkem jsme tentokrát v jižní Africe za 14 dní nalétali 30 hodin vírníkem a navštívili jsme 17 nových letišť a na padáku k tomu každý nalétal dalších bezmála 15 hodin.
Blyde river canyon je třetím největším světovým kaňonem a zároveň prvním zeleným 
