Máme povolení do Bulharska, na ostatních se pracuje. Můžeme vyrazit
Tento rok na jaře jsme byli na expedici v Africe. Od té doby já i Maťo dost pracujeme, aby naše firmy přežili tuto turbulentní dobu. Ale oběma nám chybí cestování a lákají nás nepoznané kraje a těšíme se na nová dobrodružství.
Naše setkání bylo domluveno na letišti Nové Zámky LZNZ. U dráhy je ihned benzinka. Podáme plánek ale kam? Naše první trasa měla vést přes Rumunsko do Craiovy a Burgasu. Ale počasí tím směrem slibuje nízké mraky, déšť a špatnou dohlednost. To už známe z minulých cest. Takže někam do Maďarska. Tady bude počasí přece jen lepší. Voláme do Szegedu LHUD kvůli policejní kontrole mimo Schengenský prostor v neděli ráno. To nám ale neklapne. Takže z několika dalších možností vybíráme nám dobře známý Balaton Hevíz LHSM. Na jihu Maďarska se také honí nízko mraky, ale zvláštní let VFR nám na věži schvalují. Vlídné přijetí je na tomto bývalém vojenském letišti normální. Na handlingu si borec pamatuje mou s Maťovu firmu a už nás taxi odváží na hotel do města. Vždy, když tudy proletám si slibuji, že zkusím termální jezero, kterým je Heviz proslaven. Tak snad konečně dnes. Jsou čtyři odpoledne, bereme ručníky a plavky…. Ale ouha. Otevřeno je pouze do pěti a na půl hodiny už nás nechtějí pustit. Volíme tedy variantu brod. První hotel s wellness a saunou a potom městem na svařák a malou procházku.
Ráno si proběhnu křížem celý Hevíz, pozdravím zametače, zkontroluji frontu důchodců, čekajících na otevření místního Sparu a při výborné maďarské snídani dávám plánek do bulharské Sofie.
Maťo zjišťuje kdy je tam volnější provoz s přílety a odlety dopraváků, já píšu mail na bulharské povolení kvůli změně trasy z původního Burgas na současná Sofie LBSF.
Přes Srbsko plánujeme letět úplně západní částí. V centrální části Srbska má poměrně dost foukat a hlavně nám proti směru letu.
Přídavné nádrže máme natankované po špunty. Zapojuji vyhřívaný potah na sedadlo a do tenisek jsem nalákal vyhřívané vložky. Plánované necelé čtyři hodiny se díky větru mohou protáhnout. Mám sice za poslední měsíc trénink z kola. Jezdím ze Zlína do Přerova i teď v zimě a vím, že se dá za dvouhodinovou cestu v zimě pěkně vymrznout. Na bicyklu se ale člověk přece jen zahřeje, to ovšem v kabině vírníku nehrozí. Calidus normálně krásně topí a je radost létat i v zimě v tričku. Tento je však určen do Arábie, kde je topení poněkud zbytečné. Tady a teď by se ale hodilo. Cestou jsou venku 3 stupně a tak mám vyhřívání zapnuto a kolena přikrytá péřovkou. A je mi fajn. Jenom mě zlobí řídící v Srbsku. To už jsem zažil minule. Vektoruje nás na míle vzdálené majáky aby nás vyhnul jakýmkoliv CTR a tím nám chystá zážitek, kterému jsme se chtěli obletem srbských hor, Bosny, Hercegoviny a Černé Hory vyhnout. Teď letíme proti větru, který v centrální části Srbska fouká místy až 70 Km/h proti směru našeho letu. Svorně konstatujeme, že bychom tady nechtěli být v žádném jiném létacím aparátu. Vírníky si s tímto poradí. Ale naše vzdušná rychlost 180 a ground 110-140 slibují, že se nám plánované 3,5 hodiny pěkně protáhnou. Navíc mi ubývá palivo jen z hlavní nádrže a přídavná 60 litrová nádrž je stále plná. Naštěstí na ni vidím a zkouším prohmatat přívod paliva. Hadice vypadá být připojena a v pořádku.
Když ale hlavní nádrž ukazuje pod 10 litrů, začínám být docela nervózní. Znovu zkouším přívodní hadici a nacházím problém. Je přiskříplá mezi nádrži a skeletem. Daří se mi ji za zády uvolnit a konečně teče palivo i z přídavné nádrže. Toto kdyby se mi stalo v půlce cesty nás Středozemím mořem, asi bych nepotřeboval vyhřívání.
Takže dál už trochu radostněji. Už mě ani nevadí neustálé změny kurzu na hodinu vzdálené body od srbského řízení provozu.
Konečně jsme u Sofie a máme nastudovanou VFR příletovou trasu. Také počítáme s přílety jednotlivě. Ne ve skupině, jak máme podaný plánek. Hned z prvního bodu nás však Sofia radar směřuje přímo na finále za přistávající Boeing.
Dokážete vyklidit po Čárli ? Jistě.
Takže Čárli, Juliet, Viktor, Uniform na stojánku západ, stání 44.
Ještě, že jsme si to nechali vytisknout ráno na letišti v Hevízu a teď mám plánek letiště na kolenou a jedu si prstem kudy mám projíždět.
Nakonec nám let trval skoro pět a půl hodiny, takže výsledná průměrná rychlost byla necelých 130 Km/h i když jsme místy letěli dvoustovkou. Rezerva paliva se v tomto případě vyplatila.
Večerní prochazka centrum Sofie. Plno lidí, hezké restaurace s prosklenými zahrádkami, výborné jídlo, bezva obsluha. Člověk se domluví česky anglicky rusky. Doporučuji jako cíl výletu.
