Nechceš letět se skupinu vírníků z jihu Brazílie zpátky do Kostariky? Ptá se mě Guido. To je náš kamarád, který pořádá již hezkou řádku let cesty vírníky Autogyro MTO po Kostarice. Tam už jsem s nim byl mnohokrát a několikrát i s celou rodinou. Prolétali jsme tuto hezkou zemi křížem krážem. Lákavá nabídka. Ale na dvouměsíční cestu ještě určitě vyrazit nemohu.
O měsíc později se nabídka opakuje ale už jenom přeletět dva virniky z Recife v Brazílii do Surinamu. O Surinamu jsem ještě neslyšel a ani nevím, kde leží. Na mapě zjišťuji, že to není tak daleko a na cestu by v pohodě měly stačit dva týdny. Potvrzuji tedy a domlouvám Matúša, který souhlasí bez dlouhého rozmyšlení. Ještě nám Guido zkouší nadelegovat pasažérku nebo skoro měsíční cestu společně s posádkou která s ním absolvovala celou jihoamerickou tůru. Tím pilotem je Beat ze Švýcarska. To je ale zase delší výlet, než si my můžeme před Vánocemi dovolit.
Nakonec se domluvíme, ze Beat vyrazí týden před námi a my jej budeme pronásledovat zrychleným letem bez výletů do měst, jenom s návštěvami míst, která se nám cestou zalíbí.
Proto si tedy s Guidovou pomocí necháme verifikovat pilotní průkazy a získáme od ANACu povolení k létání a pobytu v Brazílii.
Přilétáme přes Amsterdam a Rio de Janeiro do Recife, kde přespíme v hotelu kousek od letiště. Ráno si chceme půjčit motorky nebo skútry a vydat se podívat na místo, kde jsou zaparkovány vírníky a připravit si je. Letiste Coroa do Avio SIFC je asi 40 Km vzdáleno od hotelu v centru Recife a tak plánujeme potom zajet někam na pláž vyzkoušet teplotu vody v moři.
Výborně tu funguje Uber a pro naše velké štěstí vybíráme řidiče, který má v hodnocení kromě spolehlivosti, že je komunikativní. Je rozený Brazilec ale žil rok v Kanadě. Takže mluví bezvadně anglicky a my se dozvíme spoustu novinek. Mimo jiné že Recife se čte Hesifi a také že jako v Austrálii i tady vyměňují písmenka při výslovnosti. Takže. Facebook je Facibuki a jiné maličkosti. Zjišťujeme, že je skoro nemožné půjčit si motorku na den, ale jde to na týden, měsíc nebo půl roku. A dostáváme spoustu tipů kam zajet po okolí nebo potom zaletet cestou na sever. Nakonec nás vezme do půjčovny aut, kde při nás Maťo vybere oblíbené VW Polo naštěstí s automatickou převodovkou. To oceníme ihned cestou na aerodromo Coroa do Avio SICF. 40 kilometru nám trvalo 2 hodiny. Většinou jsme pojížděli v koloně. Nachytáme virniky, hlavně zkusíme přilby a komunikaci. Seznámíme se s piloty i manažerem letiště a zpátky se vydáme cestou necestou. Chudé čtvrti u blátěné cesty kolem chatrči tady připomínají bídou a nepořádkem africkou Zimbabwe. Člověk musí občas takto procestovat cizí země, aby si uvědomil naše středoevropské standardy. Odpoledne se vydáváme dle doporučení řidiče Uberu, kytaristy a manažera Airbnb apartmánů Maurilia jižně od Recife na pláž Porto de Galinhas. To je centrum rekreace, potápění, lodních výletu asi dvě hodiny jízdy na jih od našeho letiště.
Parádní večer a oblíbené olihně, tentokrát s tradičními drinky Caipirinha na promenádě u pláže. V osm večer, kdy zábava teprve začíná , na kolonádu začínají proudit i davy turistů i domácích. Ale my už díky časovému posunu valíme na kutě. Ve čtyři naplno žije diskotéka vedle našeho hotelu a začíná svítat. V pět už je slunce na obzoru a my se koupeme na téměř opuštěné pláži. Zato po sedmé už jsou slunečníky nebolí parasoly vztyčeny, židle a lehátka nachystána a pláž začíná ožívat.
Kluci, umíte alespoň trochu mluvit portugalsky? Ptá se mě Beat. Ten už prolétl s Guidem a ostatními z Kostariky přes celé západní pobřeží až do Argentiny a přes São Paulo se vrací zpátky na sever.
Měli byste se něco důležitého naučit. Mluvíme Československy, rozumíme rusky německy anglicky a mnohým slovanským národům ale španělštinou natož portugalštinou jsme nepolíbeni. Dobře naši situaci tady vystihuje vtip o bačovi kdy se jej ptají několika jazyky a na otázku proč se neučí nějaký cizi řeči jim odpoví. Načo umítě toľko cudzích jazykou, keď mi nerozumniete?
Fakt se tu mluví jen portugalsky a já umím pouze obrigado ( děkuji ) a nyní nove ještě mil pé (1000 ft) a qunientos pé (500 ft). To jsou dvě výšky, ze kterých po startu pozorujeme pobřeží. Nádherné pohledy jako vždy, když odlepíte paty od země.
Už teď při prvním letu se mi začíná Brazílie líbit.