Máme tady opět vírníky AutoGyro, které putují z Kostariky přes Jižní Ameriku
směrem do USA. Při naší minulé cestě jsme vás vzali do Karibiku. Pokračujme tedy
dále na ostrovy Turks a Caicos a dále na Bahamy a na Floridu do USA.
Původně nás měly tři vírníky AutoGyro MTOsport čekat na ostrovech Turks a Caicos.
Ale změna plánu nastala, když už jsme měli koupené letenky. Nejprve nám Guido
oznámil, že budou místo tří pouze dva vírníky. Potom změnil místo předání na letiště
Exuma na Long Islandu. Nevadí. Alespoň se na tento ostrovsem na skok podíváme
jako normální turisté a potom už prolétáme bahamské ostrovy našimi vzdušnými
motorkami.
Bahamy jsou jeden stát rozkládající se na cca 700 ostrovech. Pouze 30 je ale
obydlených. Na většině najdeme i letiště. My nespěcháme a zkusíme několik ostrovů
cestou na Floridu letecky navštívit a nad celou řadou malých ostrůvků alespoň nízko
proletět. Z naší výšky a při naší rychlosti kolem 130 km/h to je vždy nádherná
podívaná.
TURKS AND CAICOS
Navštěvujeme tyto ostrovy stejně jako většina turistů. Překvapení nás čeká až při
odletu na Bahamy. Letenky společnosti Bahamasair nám prodají, až se jim
prokážeme letenkami k odletu z Bahamských ostrovů. Ty nemáme, protože z Exumy
chceme pokračovat dále do USA vírníky. Po krátké diskuzi podáváme letový plán na
odlet tří vírníků z Freeportu na Floridu. To úředníky uspokojí a my můžeme
pokračovat na letiště v Exumě, kde už na nás čekají dva vírníky AutoGyro MTOsport.
Objednáváme ubytování, a protože přilétáme až po setmění, nemáme moc na výběr.
Trochu se nám komplikuje situace, protože na dohodnutém ubytování nás nejen
nečeká majitel, ale nenacházíme ani klíče. Naštěstí jsou otevřené dveře z terasy, tak
se dovnitř nějak dostaneme. Není uklizeno po předchozích hostech. Dalším
překvapením jsou štěnice. Tuto skutečnost však zaznamenávají až později jen
někteří z nás. O to intenzivněji.
LONG ISLAND
Ihned po prvním vzletu z letiště Exuma International (MYEF) nás přivítaly ty úchvatné
barvy, které obvykle vidíte jen na Bahamách – nádherně čistá tyrkysová voda, která
vypadá téměř neskutečně. Pobřežní mělčiny a nádherné bílé pláže s křišťálově
čistou vodou jsou navíc úplně prázdné.
Nejprve přistáváme na letišti Deadmans Cay (MYLD). Protože se letiště přestavuje a
vzniká na něm dlouhá asfaltová plocha, je provoz omezen. Vírníky však díky svému
krátkému startu přistání nemají problém a my tu na tři dny najdeme útočiště.
Okamžitě za námi přicházejí první zvědavci a mezi nimi i synovec majitele
autopůjčovny. Problém s pozemní dopravou je tím ihned vyřešen a my už dále frčíme
autem na jih, kde jsme si našli parádní ubytování. Pláže kilometry dlouhé máme jen
pro sebe a raritou je nedaleká Dean’s Blue Hole – světově třetí druhá nejhlubší
modrá díra. Přes 200 metrů hluboká propast zaplavená slanou vodou.
Dalším plánem je obletět a ze vzduchu prozkoumat tento nádherný ostrov. Zase ty
fantastické výhledy. Už jsem viděl kus světa z paluby vírníku, ale toto je dechberoucí.
Přistáváme na severu, na malém mezinárodním letišti Stella Maris (MYLS) s velmi
řídkým provozem a velmi přátelskými celníky a obsluhou. Domlouvají nám nejen taxi,
ale později i ubytování. Rodinný resort založený v 60. letech a dobudovaný v 80.
letech minulého století mi připomíná film Dirty Dancing. Dnes má své nejlepší roky za
sebou, ale my se spokojíme s čistými standardy minulých let. Je tu klid a téměř žádní
hosté. Pobřeží je v těchto místech tvořeno skalními útesy, a tak rádi navštěvujeme
Erna’s Natural Pool. Jde o koupaliště s bílým pískem vysekané v pobřežním útesu.
Připomíná mi Champagne Pools na Fraser Islandu (dnes K’gari) v Austrálii. Podle
přílivu je zde voda od kolen až po plavání v bazénu s příbojem, stříkajícím přes
kameny se stříkajícím příbojem, který je zároveň chráněn před vlnícím se Atlantikem.
Vírníky, kterými létáme, známe z cest po Kostarice. Potom obletěly při ročním
cestování téměř celou Jižní Ameriku. My jsme na nich pokračovali v Brazílii a znovu
létali v Karibiku. Majitel Guido je se svými mechaniky po cestách servisuje, ale občas
se už únava z dlouhých výletů na některém z nich projeví. Naštěstí vezeme zásobu
nutných dílů a nářadí s sebou. Za mého mládí se takto cestovalo po bývalém
socialistickém bloku auty. Naše tehdejší Škoda 1000 MB měla podobnou výbavu a
někdy bylo nutno vyhrnout rukávy a nějakou závadu svépomocí odstranit.
Stejně jsme nyní i my opravovali vzduchový systém předrotace jednoho vírníku.
Nářadí bylo zde, díly také a naši mechanici na telefonu. Odměnou za odvedenou
práci byly opět dechberoucí pohledy cestou na souostroví Exuma.
EXUMA
Jsme tři páry a máme dva vírníky. Matúš se Soňou trávili čas na tomto souostroví a
teď se na chvíli ve vírnících vystřídáme.
Podíváme se třeba na „prasečí ostrov“. Prasata sem přivezli místní společně se
slepicemi a vy sem můžete připlout třeba na kajaku a s prasátky se společně na pláži
vykoupat. Téměř dvouhodinový let nad nádhernými plážemi a ostrůvky v okolí
končíme přeletem nad ostrovy Elizabeth a Stocking. Tyto se rozkládají severně od
ostrovu Great Exuma a tvoří od Atlantiku chráněnou zátoku, která je přírodním
kotvištěm chráněným před vlnobitím pro několik desítek kotvících jachet.
Ale my už dotáčíme finále zpět na dráhu 12 letiště Exuma. Když nám opakovaně
řídící hlásí speed up, tak se snažím z vírníku na přistání vymáčknout slušnou
rychlost. Za námi přistává soukromý jet a ten zpomalit jako my fakt nedokáže.
ELEUTHERA
A už jsme zase ve vzduchu. Nyní nás čekají téměř tři hodiny neskutečných výhledů.
Cestou z Exumy letíme celou dobu po více než 150 kilometrů dlouhé řadě malých
ostrovů a ostrůvků. Mnohé z nich jsou privátní, Na některých se nové rezidence
teprve budujíněkteré se teprve budují. Potkáváme neskutečné množství jachet a lodí
všech velikostí a typů kotvících u pláží s nádherně modrou vodou a bílým pískem.
A nakonec bílé bahamské mělčiny, písčité ostrovy, které se nacházejí v mělké,
nádherně čisté vodě. Nad nimi letíme posledních 30 kilometrů a přistáváme na
ostrově Eleuthera.
Vírníky tu ještě neviděli, takže se s námi polovina obsluhy letiště přijde vyfotit. Také
nám ihned domlouvají zapůjčení auta. Nissan Cube („čubka“:) nás povozí po ostrově
následující dva dny. Večerní karaoke party s partičkou Kanaďanů loučících se po
dovolené je parádním zpestřením pobytu. Výborné mořské plody a koktejly a potom
už rychle hurá na kutě.
Další den vyhlašujeme jako neletový a couráme se po ostrově. Navštívíme
nádhernou a překvapivě liduprázdnou French Leave Beach, kde strávíme část
odpoledne lenošením v teplé vodě.
GREAT ABACO
Následující den už je čas opět pokračovat v letu. Chceme vidět vyhlášenou Pink
Sand Beach. Celý severní cíp Eleuthery a ostrov Harbour Island jsou až po Ben Bay
Beach nádherné. Potom už otáčíme na otevřené moře a pokračujeme půl hodiny k
jižnímu cípu ostrova Great Abaco. Tady je maják a v jihovýchodní části ostrova se
rozkládá národní park Abaco s rozsáhlými porosty karibské borovice.
My tady poprvé potkáváme oblačnost a ohlášený déšť a přeháňky. Stíháme to na
letiště Treasure Cay za sucha. Trochu mě u mezinárodního letiště překvapuje
čekárna pod půlkulatou střechou otevřeného hangáru a kancelář celníků v obytném
přívěsu.
Ostrov byl v roce 2019 zasažen hurikánem Dorian a tehdy bylo například největší
město Marsh Harbour zcela zničeno větrem o rychlosti až 300 km/h a téměř
sedmimetrovou záplavovou vlnou. Great Abaco se postupně obnovuje, ale stopy
hurikánu jsou tady stále viditelné.
My najdeme ubytování přes Airbnb v nově opravené části Treasure Cay, přímo u
nejkrásnější pláže ostrova. Každé ráno jsme brzy ve vodě, potom si dáme parádní
snídani a vzduchem obletíme a navštívíme většinu okolních ostrůvků. Strávíme tu
opět pár nádherných dnů na jednom místě při jeho postupném poznávání. Při našich
cestách jde o zcela nečekanou, ale velmi příjemnou pauzu.
Odsud už ale máme v úmyslu letět bez zastávky podél pobřeží ostrova Grand
Bahama přes CTR letiště ve Freeportu na Floridu. Cesta by měla trvat asi hodinu.
FLORIDA
Den předem vybíráme letiště pro vyclení – Fort Lauderdale Executive Airport (KFXE).
Je potřeba přihlásit se na stránkách americké celní správy, zaplatit poplatek a vyplnit
příletové formuláře. U počítače je to asi snadná procedura, nám s pouhým telefonem
a nepříliš rychlým připojením k internetu zabere docela dost času. Před odletem se
pak z přívěsu mobilní kanceláře na mezinárodním letišti Treasure Cay domlouváme s
handlingem a celníky na příletu.
Dopoledne jsme jedinými odlétajícími stroji. Jaký rozdíl při příletu na Floridu. Tady se
pět minut před příletem snažím najít vhodnou pauzu pro nahlášení a po našem
zařazení do okruhu stihne nejméně šest různě velkých letadel, od soukromého
tryskáče až po Cirrus, odstartovat a přistát. Ale řídící nám nakonec vytvoří
dostatečnou mezeru, takže můžeme v pohodě přistát a přejet přes půl letiště nejprve
na stojánku celníků a následně na handling, kde se o nás moc hezky postarají.
Posedíme s místními piloty a plánujeme cestu podél pobřeží.
Původní plán letět na Key West měníme na prohlídku pobřeží z výšky 500 stop
směrem na sever. Trasu potom zalomíme přímo do vnitrozemí na naše cílové letiště
v Sebringu, kde vírníky necháváme na servis u zástupců AutoGyra a Rotaxu.
Podíváme se po příletu na stejnojmenný závodní okruh a s překvapením zjišťujeme,
že místní půjčovny nemají k dispozici žádné auto na 300kilometrový přejezd do
Miami. Zachrání nás Matúš. Přiletěl na Floridu linkou a přijíždí pro nás na otočku
šestimístným autem.
Uděláme si tedy výlet až na jeden z nejjižnějších cípů kontinentálních Spojených
států, na pláž Last Beach of Florida na známém Key West.
Zpestřením jinak poklidné prohlídky Floridy je odtažení auta z hlídaného parkoviště.
Zdrželi jsme se vyřizováním ubytování přímo na Miami Beach. Na parkoviště jsme
pro věci dorazili pár minut po uplynutí zaplacené doby a auto už bylo odtaženo na
sběrné parkoviště. Nu což. Poplatek za odtah, zřejmě s provizí pro majitele tohoto
soukromého parkoviště u pláže, by nakrmil celou vesnici v Africe.
Ale to už nás tak úplně nemůže rozhodit.
Sečteno a podtrženo: Bahamy nabízejí opravdu jedny z nejhezčích pohledů ze
vzduchu na moře a ostrovy, jaké jsem prozatím mohl vidět.
Dalo se to na Bahamách očekávat, ale pokud chcete individuálně cestovat právě
sem a držet si domácí standardy, budete muset sáhnout dost hluboko do peněženky.
Záchranou je cestování ve větší skupině s dělením nákladů. Výhodou je i cestování
s typem vírníku, který má po světě širokou síť zástupců, co vás nenechají ve štychu.



































































