Proč je skvělé být Jihoafričanem

Jihoafrická republika – pro jednoho cestovatelský sen, pro jiného noční můra. Oba mají přitom svůj díl pravdy. Abych předešel nesprávnému výkladu následujících vět, musím hned na úvod prohlásit, že Jihoafrickou republiku a její obyvatele upřímně miluji. Lze je totiž jen milovat nebo nenávidět. Nejrozvinutější země černého kontinentu nenechá nikoho chladného, ať už do ní zavítá z jakýchkoliv důvodů. Jihoafrická republika má co nabídnout, zasněžené vrcholky hor na jihu, poušť na západě, hluboké kaňony na severu či národní parky a soukromé rezervace plné zvěře na východě. Jako prémii navíc přívětivé ceny, vysoký standard služeb, nekonečné písečné pláže, skvělé potápění a nesčetné možnosti prožít dobrodružství všeho druhu.Stinnou stránkou nevyčerpatelného přírodního a kulturního bohatství je dosud poměrně vysoká kriminalita. Stačí však dodržovat několik zaběhaných pravidel a na první pohled nebezpečná země se změní v místo, ve kterém se nejeden návštěvník hodlá usadit navždy.

Vezměme si za příklad Kapské město na jižní výspě kontinentu. Moderní metropole s mrakodrapy nabízí širokou škálu pracovních příležitostí a povyražení. Bez ohledu na barvu pleti či národnost se zde podle svých schopností můžete stát metařem, recepčním nebo ředitelem nadnárodní společnosti. Po práci můžete v centru města usednout do příměstského vlaku a za hodinku se koupat s tučňáky nebo velrybami. Pár minut jízdy z města na kole se můžete kochat kapskými zebrami nebo lachtany, lézt po skalách nebo provozovat paragliding. Kousek od města jsou také skvělé podmínky pro surfování i skvělé možnosti potápění s bílým žralokem. Jihoafrická republika je místo plné protikladů a kontrastů, které vám žádná jiná země světa nemůže nabídnout. Být Jihoafričanem je tedy jednoduše skvělé. Ptáte se stále proč?Vlajka této země je nejbarevnější ze všech vlajek a státní znak rozhodně ten nejsložitější.

Jedině v této zemi budete považováni za méněcenné, pokud nedokážete telefonovat, vyměňovat cédéčko, pít pivo z plechovky, kouřit, číst noviny a zároveň osahávat spolujezdkyni, to vše ve stejnou chvíli, kdy řídíte automobil stočtyřicetikilometrovou rychlostí v obci.Pokud dokážete vypít patnáct piv za sebou, nebudete zde považováni za opilce, nýbrž za veselého chlapíka. A zákaz pití alkoholu na veřejnosti? Na vše lidová tvořivost nalezla řešení. Kde jinde než v Jihoafrické republice totiž prodávají na zápase rugby pomerančový džus s pětačtyřicetiprocentním obsahem vodky? Pokud nejste zrovna fajnovka ve stolování, pak právě na jihu Afriky můžete jíst napůl usušené maso a nikomu to nepřipadne nechutné. Navíc jako každý Jihoafričan budete mít jedinečný a nenapodobitelný akcent.

A ta škála jazyků! Představte si, že v Jižní Africe můžete komunikovat s obyčejnou toaletářkou v jedenácti oficiálních jazycích! Přitom nejpoužívanějšími jazyky v chudinských čtvrtích velkoměst jsou francouzština, portugalština a arabština, ale žádný z těchto jazyků není jazykem úředním. Jde o jedinou zemi na světě, kde protestující vyjadřují svůj hlad či nespokojenost prostřednictvím tance a zpěvu. A politické tahanice? Ve volbách nejsou hlasy sečteny, dokud nezvítězí ta pravá politická strana. Dopravní systém v zemi stojí rovněž za zmínku. Dobrodružství začíná po otevření sbírky dopravních předpisů, kde se hned na první stránce dočtete, že je dovoleno řídit po dvou pivech nebo sklence tvrdého alkoholu. Slouží to prý k relaxaci, která zlepšuje koncentraci. Sklenka whisky zabíjí strachové buňky a tříbí techniku pilotáže vozu.

Africký dopravní systém je přesto velice jednoduchý, uzpůsobený i pro naprostého idiota. Pravidlem číslo jedna je semafor, který se zde nazývá robot. Signalizuje na zelenou jeď, na oranžovou ještě jeď a když naskočí červená, tak to ještě zkus. Pravidlo číslo dvě je stopka. Ta je všude tam, kde nejsou semafory. Na stopce vždy zastavte, kdo přijel první jako první křižovatku i opustí. Tato dvě prostinká pravidla všichni dodržují. S výjimkou taxikářů. V jihoafrických samoobsluhách můžete koupit zboží, o které v Evropě nezavadíte ani ve specializovaných prodejnách. Například dvoulitrovou láhev piva, sladký chléb, sušené maso antilopy či pštrosa nebo kondom, který při pohlavním styku hraje. Není mi znám repertoár, ale pro starší pány bych z důvodů ryze praktických doporučoval státní hymnu. Při ní bývá ve všech zemích zvykem se postavit.Jihoafrická městská architektura má rovněž neopakovatelnou atmosféru.

Masivní kované mříže zajisté stylově ozdobí a finančně zhodnotí váš dům. Svou zahradu můžete vkusně olemovat dvojitým ostnatým drátem a nikomu to nepřijde divné. Spát můžete s nabitou pistolí pod polštářem a nikdo vás nebude pokládat za člověka trpícího stihomamem. Jedině zde se vás policie skromně zeptá, zda má pokračovat ve vyšetřování zločinu, který jste právě oznámili. Pouze v Jihoafrické republice vězni stávkují a mají volební právo. Jde o zemi, v níž téměř polovinu obyvatelstva tvoří ilegální přistěhovalci ze všech koutů Afriky. Mnozí z nich přitom v krátké době zemi opustí z důvodu příliš vysoké kriminality. Jihoafrické policejní stanice jsou pro případ přepadení vybaveny poplachovým zvonkem s připojením na soukromou bezpečnostní službu. Která bezpečnostní agentura má dohled nad policejní stanicí se dočtete na smaltovaném poutači připevněném hned vedle hlavního vchodu.

Jako obyvatel Johannesburgu se můžete před přáteli navíc pyšnit tím, že žijete v nejnebezpečnějším městě na světě. I policejní vozy jsou zde vybaveny imobilizéry a uzamykatelnou řadící pákou.Televizní reportéři se dostaví na místo činu vždy první, aniž je kdokoli pozval. Stejně tak je tomu u odtahové služby na místě dopravní nehody. Obvykle se dostaví více odtahových služeb než je účastníků nehody, takže se nehoda s několika pomačkanými plechy často promění v pěstní souboj řidičů odtahovek. Policii však musíte volat minimálně třikrát. Policista přijímající hovor se přitom opakovaně zeptá, zda si skutečně přejete, aby na místo přijela hlídka.

Pro časté dopravní nehody si můžete každé tři měsíce koupit zcela nový automobil, což bez reptání zaplatí pojišťovna. Třešničkou na pestrém jihoafrickém dortu budiž zajímavý postřeh spolucestujícího z dálkového autobusu: “Když jsem byl malý, modlil jsem se k Bohu, aby mi přinesl bicykl. Po čase jsem zjistil, že Bůh takto nefunguje, kolo jsem ukradl a modlil se za odpuštění.”

Vystrašil vás tento poněkud zjednodušený popis? Nesmíte brát Afriku, mě ani děj kolem sebe příliš vážně. Zcela bezpečno není dnes ani u vás doma a pestrost, jakou Jihoafrická republika nabízí, opravdu nenajdete nikde jinde na světě. Právě z těchto důvodů mám Jihoafrickou republiku i s jejími stinnými stránkami upřímně rád. A být Jihoafričanem je podle mého názoru prostě skvělé.

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn